-
1 venerabilis
venerābilis, e [ veneror ]1) почитаемый, окружённый уважениемvir miraculo litterarum v. L — (Эвандр) муж, почитаемый за дивное искусство письма2) преисполненный почтения, благоговейный ( erga deos и in deum VM) -
2 Уважение
- reverentia; respectus, -us m; suspectus, -us m; aestimatio; honestas; majoritas; cultus, -us m; observantia (in aliquem; alicujus); pudor (patris); caritas (in caritate esse; uxoria); verecundia (parentis; rei publicae); veneratio;• достойным уважения образом - honeste;
• я считаю достойными уважения все виды красноречия - venerabiles puto omnes partes eloquentiae;
• уважение к законам - verecundia legum;
• быть окружённым уважением - venerationem habere;
• из уважения - officii causa;